Minimum area of forests left to spontaneous development in protected areas;Minimální výměra lesů v chráněných územích pro ponechání samovolnému vývoji

Journal of Forest Science

Volumn 49, Issue 8, 2003, Pages 349-358

  Vacek, S ^a,b  

^a FORESTRY AND GAME MANAGEMENT RESEARCH INSTITUTE   (Czech Republic)

^b Pracoviste Frydek Mistek   (Czech Republic)

Author keywords

Autoregulation; Minimum range; Natural forests; Protected areas; Spontaneous processes

Indexed keywords

AIR POLLUTION; COSTS; ECOLOGY; ECOSYSTEMS; ENVIRONMENTAL IMPACT; WOOD;

AUTOREGULATION; MINIMUM RANGE; NATURAL FORESTS; PROTECTED AREAS; SPONTANEOUS PROCESSES;

FORESTRY;

AIR POLLUTION; COSTS; ECOLOGY; ECOSYSTEMS; FORESTRY; WOOD;

FAGUS; PICEA; QUERCUS;

EID: 2342597849     PISSN: 12124834     EISSN: None     Source Type: Journal    
DOI: 10.17221/4709-jfs     Document Type: Article

References (25)

1. AMBROS Z., 1988. Vybrané kapitoly pro Užlvatelskou příručku registru biogeografie ISÚ. Praha, Terplan.
2. CLARK P., EVANS F.C., 1954. Distance to nearest neighbour as a measure of spatial relationship in populations. Ecology, 35: 445-453.
3. GROSSER K.H., FISCHER W., MANSIK K.H., 1967. Vegetationskundliche Grundlagen für die Erschliessung und Pflege eines Systems von Waldreservaten Naturschutzarbeit in Berlin und Brandenburg. Beiheft 3, Postdam: 97.
4. HEYDEMANN B., 1981. Zur Frage der Flächengrössen von Biotopbeständen für den Artenschutz und Ökosystemschutz. Jb. Naturschutz und Landschaftspflege, 31: 21-51.
5. JAWORSKI A., 1998. Budowa, struktura i dynamika górnoreglowych borów świerkowych w Karpatach a metody Postȩpowania hodowlanego. Zesz. Nauk. Akad. Roln. Krakow., nr 332, Sesja Nauk., z. 56: 37-67.
6. JENÍK J., 1979. Ecological meaning of stability. In: Stability of spruce forest ecosystems. Symposium MAB, Brno: 7-15.
7. KORPEL' Š., 1989. Pralesy Slovenska. Bratislava. Veda: 328.
8. KOS J., MARŠÁKOVÁ M., 1997. Chráněná území České republiky. Praha, AOPK ČR: 191.
9. LEIBUNDGUT H., 1959. Über Zweck und Methodik der Struktur und Zuwachsanalyse von Urwäldern. Schweiz. Z. Forstwes., 110(3):111-124.
10. MACKŮ J., MÍCHAL I., 1990. Minimální velikost lesních biocenter. Lesnictví, 36: 707-717.
11. MAYER H., 1972. Der Urwaldrest Neuwald beim Lahnsattel. Cbl. Ges. Forstwes., 89 (3): 147-190.
12. MAYER H., 1976. Gebirgswaldbau-Schutzwaldpflege. Stuttgart, GFV:436.
13. NIEMENN E., 1968. Gedanken zur Problematik von Totalreservaten in Wäldern. Arch. Naturschutz Landsch.-Forsch., 8 (4): 213-224.
14. PRŮŠA E., 1985. Die böhmischen und mährischen Urwälder. Vegetace ČSSR, A15. Praha, Academia: 577.
15. PRŮŠA E., 1986. Návod pro plánování obnovy lesa v chráněných územích. Praha, SÚPPOP: 88.
16. POZNAŃSKI R., JAWORSKI A., 2002. Nowoczesné metody gospodarowania w lasach gorskich. Warszawa, Centrum informacyjne Lasow panstwowych: 228.
17. REJMÁNEK M., 1979. Stability and complexity in biotic communities: theoretical and empirical approach. In: Fifth Intern. Symp. Probl. Ecol. Land. Res., Bratislava: 65-72.
18. SCAMONI A., 1953. Naturwaldzellen, Natur u. Heimat, 62 (6): 176.
19. SEIBERT P., HAGEN J., 1974. Zur Auswahl von Waldreservaten in Bayern. Forstwiss. Cbl., 95 (5): 274-284.
20. ŠINDELÁŘ J., 1984. Opatření k záchraně a reprodukci genofondu lesních dřevin v lesním hospodářství ČSR. Jíloviště-Strnady, VÚLHM, Lesn. Prův., 2: 94.
21. VACEK S., 2000. Struktura, vývoj a management lesních ekosystémů Krkonoš. [Doktorská disertační práce.] VÚLHM, VS Opočno: 684.
22. VACEK S. et al., 2003. Mountain forests of the Czech Republic. Praha, MZe: 320.
23. ZLATNÍK A., 1968. Teoretická kritéria pro výběr a rozlohu chráněných území. Českoslov. Ochr. Prír., Bratislava: 31-42.
24. ZLATNÍK A., 1970. Chráněná území, zvláště rezervace a jejich hospodářské a společenské funkce v krajině. Lesnictví, 16: 857-867.
25. ZUKRIGEL K., ECKHART G., NATHER J., 1963. Standortskundliche und waldbauliche Untersuchungen in Urwaldresten der niederösterreichischen kalkalpen. Mitt. FBVA - Marianbrunn, 62: 244.